Strašnická
PRAHA

Revitalizace okolí metra Strašnická, přilehlého vnitrobloku a parteru ulice Starostrašnická.

1. CHARAKTER MÍSTA

Hlavní řešený prostor v plném rozsahu vzniká až v souvislosti s průběhem výstavby metra v 80. letech minulého století. V této době dochází k razantnímu zásahu do původní blokové zástavby. Vybourání domů zapříčinilo rozšíření veřejného prostranství u historického předprostoru školy, odkud dále jižním směrem procházela ul. Starostrašnická. Území výrazně ovlivnila také tramvajová trať, která se zde od Starostrašnické oddělila v nové stopě do ul. V Olšinách. Vlivem vzrůstajících nároků na kapacitu automobilové dopravy byla ul. Starostrašnická převedena v místě křížení s ul. V Olšinách pod zem. Dnes místo funguje jako významný dopravní uzel propojení metra, tramvají, autobusů i pěších.

Potřeba dopravy tedy místo v dnešní podobě vytvořila, ale zároveň bohužel i rozsekala na četné zbytkové plochy, které byly vlivem nepřehlednosti a nejasného účelu užívání postupem času zapleveleny vizuálním smogem, vandalismem a nekoncepčním vrstvením nekvalitního mobiliáře. Roztříštěnost je tedy jednoslovným vyjádřením hlavního problému místa, se kterým je třeba se vypořádat ve všech vrstvách návrhu.

Místo má však vysoký potenciál, jak dokazují historické fotografie z doby otevření stanice metra, kdy se jednalo o volný otevřený velkorysý prostor charakteru náměstí, který byl řešen jako jeden přehledný celek s univerzálním využitím celé plochy.

Povinností zodpovědného přístupu k revitalizaci (byť střednědobého horizontu) je v rámci možností maximálně obnovit původní velkorysý charakter místa a toto pojetí aplikovat na všechny navazující části veřejného prostoru.

Při navrhování pozitivních změn je potřeba se myšlenkově oprostit od nutných dopravních průtahů a řešit prostor jako jeden celek náměstí – tj. obdélník „od fasády k fasádě“, kde doma je člověk a obsluhující dopravní prostředky jsou pouze na návštěvě.

2. MĚŘÍTKO A RYTMUS V ÚZEMÍ – NOTOVÁ OSNOVA

Razantní zásah výstavby metra vč. nadzemní části a přilehlých povrchů vtiskl do území jasné měřítko a rytmus, který je nejzřetelněji patrný v podobě pravidelného rastru kamenné dlažby se střídáním menších a větších polí a opakováním po 7 m. Při odhalení tohoto principu zjistíme, že vše v území bylo rukou původního architekta vyladěno na tuto „notovou osnovu“ – jedná se např. o pozice a proporce zídek s mobiliářem, podchodů, odvodňovacích žlabů, vyrovnávacích schodišť, květináčů, rozhraní ploch, apod. Tento sytém uspořádání je tak pevně vtištěn do centrální části plochy, že pro dosažení nejlepšího výsledku je potřeba jej pouze vhodně podpořit, rozvinout a nechat vyznít. Není proto nutné, snažit se jej překřičet vkládáním principu jiného, který by s ním za každou cenu soupeřil. Kamenná dlažba v centrální části bude zachována s repasí a doplněním poškozených částí. V duchu jednotného konceptu celé plochy od fasády k fasádě navrhujeme rozvinutí základního rastru – notové osnovy na celé území. Měřítko zásahů do této matrice definuje těleso stanice metra a jeho okolí. Tomuto měřítku by měly odpovídat i nově vkládané prvky (plné vs. prázdné plochy / plochy zeleně vs. plochy zádlažby).

3. SOLITÉR STANICE VE VOLNÉM PROSTORU

Původní velkorysý návrh místa se odráží i v provedení nadzemní části stanice metra. Jedná se o masivní disk s kruhovým excentrickým atriem vznášející se nad povrchem náměstí. Tento výrazný solitér potřebuje pro své plné vyznění dostatek volného prostoru okolo s převažující komunikační funkcí, případně univerzálním využitím. V klíčových průhledech z navazujících prostorů by neměl být zbytečně cloněn vkládáním nových prvků. Stavba zároveň slouží jako velký zdroj inspirace při navrhování jiných zastřešených prvků na náměstí. Převýšená atika navíc umožňuje snadnou instalaci extenzivní zelené střechy, která by v letním období osvěžila okolní dlážděné plochy akumulací dešťové vody a všemi benefity rostlin. Tímto řešením nad rámec základu bychom téměř zdvojnásobili podíl zelených ploch v celkové ploše náměstí, což je z hlediska dlouhodobé klimatické koncepce již uplatňované v jiných městských částech vítaným bonusem.

4. JEVIŠTĚ A HLEDIŠTĚ

Jeviště představuje plocha okolo stanice metra, která je volným otevřeným prostranstvím s bodovým vkládáním prvků jako galerie soch v prostoru. Tomu odpovídá i nová úprava parteru v místě aleje pro všesměrový průchod a pořádání trhů. Největším „exponátem“ na jevišti je bezpochyby hmota stanice. Další bodové sochy v prostoru představuje původní autorský návrh kruhových květináčů, knihobudka s možností prodeje kávy a zastřešení vstupů do podchodu v duchu masivní levitující desky stanice se zelenou střechou. Dalších zásahů na jevišti není potřeba, volný prostor umožní stanici i lidem volně dýchat a sám se postará o pestrou náplň a univerzální využití v případě potřeby. Celá jihovýchodní část je tedy charakterizována jako rušný komunikační prostor, na kterém se každý den odehrává nevšední představení všedního života.

Hledištěm nazýváme severozápadní část, kde v návaznosti na původní velkorysé měřítko území tvoříme systém bezbariérových teras s integrovaným mobiliářem, dobrou prostupností a kompaktními pásy trvalek a trávníků. Hlediště teras protíná výseč směřující do volného prostoru otevřeného vnitrobloku, podobně jako hlavní výseč v opačné části definující plochu pro stanici metra, která se otevírá do volného prostoru kolem parku Gutovka. Provedení dvou protilehlých výsečí různého měřítka tedy reaguje a navazuje na okolní otevřená prostranství a jejich různá měřítka.

Menší z výsečí zachovává žádanou prostupnost v diagonále a zároveň formuje plochy zeleně na celky měřítkově odpovídající dalším dominantním prvkům náměstí, kterými jsou školní zahrada a stanice metra. V těžišti výseče umisťujeme výrazný vodní prvek, jehož součástí je systém trysek, který jako lehký bodový výrazně vertikální solitér utvoří optimální protiváhu plochému masivnímu disku stanice. Otevřená dlážděná plocha v mírném svahu je ideální pro instalaci vodního zrcadla – soudobého řešení vodních prvků náměstí evropských metropolí. Řešení využívá přirozeného sklonu terénu i pro vytvoření všesměrové bezbariérové prostupnosti územím a celkovou přehlednost. Do rastru teras jsou vkládány pobytové dřevěné paluby, které jsou doplněny o volný mobiliář a stánek s občerstvením.

Pomyslným „balkónem“ hlediště je terasové členění terénního valu, který ukrývá druhou plánovanou výstupní část metra ve vnitrobloku.

5. INTEGROVANÝ MOBILIÁŘ

V původním konceptu místa najdeme v základním rastru vepsaný systém zídek, které pilovitě odskakují ve svahu tak, aby umožnily sezení po vrstevnici a výhled do volného nezastavěného prostoru jižně po svahu. V rámci původních zídek autor chytře umístil i sedací mobiliář, který má zároveň „krytá záda“ trvalkovými záhony. Na trvalky navazují plochy trávníků a později také stromořadí, které je vždy nejlepším slunečníkem. V místě této úpravy současná situace přináší požadavek na zkapacitnění prostupnosti území a situování místa pro pořádání trhů. Proto zde navrhujeme úplné osamostatnění aleje stromů do zvýšených kruhových rabat, která zachovají neporušenost kořenového systému a zároveň budou provedena s integrovaným sezením při zachování maximální prostupnosti. Tím vytváříme jasně definovaný prostor – figuru aleje v prostoru pro pořádání trhů bez potřeby vytvářet monofunkční plochy a bariéry v centrální části. Princip integrovaného sedacího mobiliáře v zídkách v duchu původního návrhu aplikujeme na protější straně náměstí.

6. ZELEŇ A VODA

Vrstva zeleně přirozeně dotváří staronový koncept území. Z hlediska vzrostlých stromů je podstatné doplnění stromořadí lemující prostor na západní hraně, kde drobné domy zbylé po vybourání bloku potřebují (na rozdíl od budovy školy naproti) mírnou oporu, aby mohly hrdě stát v čele nového náměstí. Dále se jedná o podpoření severní hrany navázáním na stromořadí v ulici Mrštíkova, které nyní končí na úrovni školní zahrady. Koncept zelených teras nabízí chráněné sezení stranou hlavních tahů ve stínu stromů v obklopení trvalkovými záhony s navazujícím pásem trávníků. To vše při zachování maximální přehlednosti území a dobrého výhledu z každého místa jižního svahu. Nespornou výhodou návrhu je také jednoduché gravitační odvodnění všech ploch do vsaku v polích trávníků a trvalek, které zajistí jejich přirozenou závlahu. V době sucha letních měsíců umožňuje práce s vodou v duchu velkorysého charakteru místa celou plochu nové výseče použít pro sestavu zemních trysek a mlžítek, která výrazně osvěží klima na náměstí.

Strašnická