Cesta osudu
PRAHA, ĎÁBLICE
ANOTACE
Návrh vkládá do řešeného území lomenou vodící linii, která pozve návštěvníky k prohlídce areálu, provede je přes všechna důležitá místa a patřičně popíše jejich význam. Symboliku této linie je možné nalézt v proplétání ideální cesty života každého člověka s cestou bolesti a utrpení až po dosažení finálního smíření a nového začátku.
Řešení v širších souvislostech
Cílem návrhu je představení tohoto místa mimořádného významu široké veřejnosti. Areál hřbitova je založen na velkorysé organické koncepci, ze které byla realizována pouze část. Původní plán předpokládal pokračování hřbitova východním směrem, proto na konci řešené části území ústí cestní síť do slepého zakončení. Myšlenka pokračování konceptu a přechodu do jiné části či světa je v návrhu podpořena. Většina nejhodnotnějších prvků se již nachází v řešeném území a je pouze potřeba soudobou decentní formou pospojovat všechny rozsypané fragmenty tak, aby návštěvník neminul žádný cenný artefakt a dokázal si i bez hluboké znalosti historie a předchozího studia příslušných pramenů zasadit věci do kontextu a doplnit neznámá fakta.
Předprostory
Klíčem k tomuto může být již okolí hřbitova v širších souvislostech, kde se jedná zejména o předprostor severní kubistické vstupní brány. Pietní úprava oblasti podél severní zdi Ďáblického hřbitova je mimořádně důležitým krokem. Není to však jediným účelem areálu a je potřeba myslet také na provoz ostatních částí hřbitova. Proto je nová podoba předprostoru koncipována tak, aby její benefity využili všichni návštěvníci. Místo dozná v návrhu změn ve smyslu podpoření jeho významu jednotným předlážděním v bezbariérovém provedení, vymístění parkovacích ploch do míst podél komunikace, ochranou shromažďovacího prostoru u silnice doplněním stromořadí, zpřístupněním všech čtyřech vstupních bran a konečně umístěním „návěstidla“ – vodící linie s kamennou informační stélou v jeho těžišti. Linie zve ke vstupu na trasu expozice levou branou, dále se propisuje v celém řešeném území a návštěvníky nenechá minout ani jediný důležitý detail na trase. Podél hranice se zahradnictvím se dále doplňují výsadby tak, aby bylo dosaženo zabalení meditační koncové části expozice do kompaktní vrstvy zeleně. Jižní vstup včetně technického zázemí zůstává zachován ve stávajícím rozsahu. U severní brány se dále doporučuje v případě zachování drobného prodeje květin a doplňkových služeb sjednocení stánků do jednoho kultivovaného objektu nerušícího vstupní část a charakter ohradní zdi.
Idea návrhu
Základní koncept spočívá ve vložení jednoho spojujícího prvku, který provede celým územím. Výklad jeho inspirací a odkazů je záměrně mnohovrstevnatý. Tím si každý, bez ohledu na své vyznání, názory na minulost, či zvolenou stranu najde svůj vztah k místu. Objevit zde můžeme podle svého založení například symboliku ostnatého drátu – univerzálního symbolu bolesti a nesvobody, který se jako had omotává okolo ideálních cest „rajské zahrady“, případně časovou osu, která od vstupu pluje proti proudu času až k počátkům lidského utrpení, bolesti, koloběhu života i znovuzrození a usmíření, trnovou korunu či prazákladní ideální cestu životem každého člověka lemovanou a často i protínanou bolestí a utrpením apod. Vodící linka v tvrdých přímých segmentech záměrně kontrastuje s měkkým organickým tvarováním stávající cestní sítě. Křivka se na dvou místech výrazně láme. Jedná se o místa popisu událostí II. a III. odboje, na která jsou navázány stávající památníky a nově doplněný informační systém v duchu kamenné stély předprostoru. Lomená čára je tvořena z ocelových pásků a jejich počet odpovídá počtu obětí pochovaných v této části hřbitova, což přirozeně vede k hlubšímu zamyšlení nad jinak těžko představitelným počtem zde pochovaných obětí. U části z nich se podařilo dohledat i konkrétní jména, a tak některé pásky na své horní straně nesou tyto údaje. Linie se na několika místech svého průběhu ztrácí, což symbolizuje ztracené dokumenty, a tedy i lidské osudy, které se již nepodaří dohledat. Díky provedení stezky zde časem jistě dojde k dalšímu zajímavému efektu. Pokud budou lidé areál navštěvovat – vzpomínat na minulost s úctou a chodit po stezce, budou zároveň svým přičiněním odstraňovat patinu z kovu pásků a oživovat povědomí o historii díky oživení expozice samotné.
Kiosky u vstupní brány
Návrh předpokládá jejich očištění od nevhodných pozdějších vestaveb (WC, technické zázemí) a jejich využití pro účely expozice. Ač jsou z vnější strany až na chybějící lucernu, která může být soudobým způsobem doplněna decentním osvětlením upozorňujícím na novou expozici, stejné, uvnitř se liší na první pohled. Jeden z nich je interiérově obnoven do doby „po vyhoření“, kdy došlo v minulosti k úmyslnému zapálení s cílem zničit dokumentaci o pochovaných osobách. Návštěvníci zde najdou kopie autentických úryvků poezie pochovaných i úředních záznamů o pohřbívání provedených křídou na stěnách i stropu kiosků, mohou se zde seznámit s dochovanými dokumenty a poslechnout či prohlédnout si odpovídající audiovizuální popisy dobových událostí. Druhý, taktéž inspirovaný „kanceláří hrobníka“ je ovšem světlý a je stylizován jako „kartotéka vzpomínek“ kde každá zásuvka ukrývá část historie.
Šachtové hroby
Ve druhé polovině trasy je vodící linie přerušena v duchu nezměrného utrpení bezpočtu zde pochovaných obětí „výbuchem“. Prázdný úsek je doplněn pouze značením hrobových jam pomocí plechových cedulí dle původního stavu. Přesto v této bezútěšné části extrémní bolesti nalézáme prvek útěchy. Světelný most vycházející z koncových profilů stezky za šera či tmy jemně zdůrazňuje siluety průlehů v místech jam. Symbolizuje pokračování cesty i díky těmto obětím a konečné překonání utrpení. Dalším navrženým osvětlením v rámci pietních míst je již pouze nepřímé nasvícení kubistické ohradní zdi, které odrazem poskytne příjemné rozptýlené světlo do všech částí.
Brána smíření a znovuzrození
Na konci cesty vždy nacházíme nový počátek… Symbol pokračování v místě návaznosti na další část areálu původního plánu hřbitova. Jedná se o místo, kde se původní organická cestní síť – ideál dobra „rajské zahrady“ potkává s lomenicí nové vodící linie – symbolu bolesti a utrpení, což ve spolupůsobení symbolizuje prvek konečného smíření. Prvek brány je volně inspirovaný tvaroslovím na kubistických branách, ohradní zdí a konečně i tvarováním průlehů hrobových jam. Průřezy kovových pásků, které vedly návštěvníky po celou trasu se nyní promítají na stěnách brány jako inverzní otvory. Uvnitř brány je instalováno zvukové zařízení, které přehrává dochovanou poezii a vzkazy zde pochovaných obětí. Zároveň slouží jako zvukový informační systém v této části hřbitova, takže není potřeba místo dále narušovat rozmístěním klasických tlampačů. Po průchodu branou, ke kterému možná jen někteří návštěvníci pod dojmy z předchozí části po chvíli seberou odvahu, přicházíme do klidového místa bezčasí – meditačního palouku obaleného v zeleni s průhledem na oblohu, kde mohou lidé chvíli spočinout a popřemýšlet o získaných informacích. Samotný průchod branou v sobě nese opět několik symbolických výkladů – jedním z možných vysvětlení je například to, že i v každém návštěvníkovi musí na konci cesty něco starého zemřít, aby se znovuzrodili jako noví lidé, kteří pod tíhou získaných vědomostí už nikdy nebudou jako dříve a budou se každý dle svých možností snažit, aby se podobné hrůzy už neopakovaly. Až naberou dostatek sil a vstřebají všechny informace, mohou se návštěvníci průchodem přes bránu vrátit zpět po proudu času do přítomnosti a jednat podle svého nejlepšího přesvědčení.
Technické zázemí a vybavenost
Potřebné technické zázemí údržby pro severní část areálu je s ohledem na požadavek dobré dostupnosti situováno po obou stranách domku hrobníka v podobě, která vychází z původní figury zeleně patrné například z leteckých snímků roku 1938. V návrhu se jedná o dva asymetrické kruhové segmenty, z nichž větší je umístěn do prostoru, který se pohledově neuplatňuje při vstupu do areálu. Objekty jsou provedeny se zelenou střechou i pokrytím fasád popínavou zelení na kovovém rastru. Díky tomu splynou s okolním přírodním pozadím a nechají vyniknout objekt ohradní zdi – od které jsou odsazeny i objekty smuteční síně a domu hrobníka. Do prostoru zázemí síně (východní křídlo) v místě po přesunuté kanceláři hrobníka umisťujeme nové hygienické zázemí, které je obslouženo bezbariérovým vstupem a napojeno na interiér budovy i venkovní plochu hřbitova. Dispozice domku hrobníka je efektivně přeřešena tak, aby zde bylo možné umístit zázemí údržby, kancelář hrobníka i související technické zázemí.
Vegetační úpravy
K odstranění jsou odumřelé buxusy v blízkosti hrobových míst a několik vzrostlých dřevin dle dendrologického posouzení. Vegetační úpravy spočívají v doplnění stromořadí v ulici, výsadbě několika nových dřevin v prostoru okolo smuteční síně a doplnění trvalkových výsadeb. Navrhované trvalkové výsadby odpovídají stinnému podrostovému prostředí (v případě ulice slunnému prostředí v blízkosti vozovky) a jsou navrženy s minimálními nároky na údržbu a závlahu. Cílem je vytvořit dojem přirozeně se vyskytujících kvetoucích (často domácích) rostlin, nikoliv uspořádaného záhonu. V ulici se jedná o směs světlomilných, suchomilných trvalek a okrasných travin tolerantních k zasolení a znečištění z vozovky. Uvnitř hřbitova jde o směs stínomilných trvalek, okrasných travin vhodných do stínu / polostínu a domácích dřevin – keřů.
Ekonomická i ekologická udržitelnost (provoz, modrozelená infrastruktura atd.)
Navržené řešení je plně udržitelné z hlediska ekonomiky i ekologie. Instalované prvky centrální vodící linie jsou zcela rozebíratelné a umožňují provádění budoucích průzkumů v libovolné části areálu. Provoz vyžaduje běžnou údržbu podobně jako ve stávajícím stavu, navíc sjednocením ploch odpadá složitá údržba členitých prostor mezi živými ploty. Ocelové pásky jsou lehce zapuštěné v zemi v líci s terénem a umožňují všesměrový bezbariérový prostup i údržbu území. Všechny nově vkládané prvky jsou navrženy z materiálů s vysokou trvanlivostí a záměrně ponechány s přírodní patinou, kterou bude oživovat pouze aktivita návštěvníků. Zázemí smuteční síně i technického provozu je provedeno v maximálně kompaktní podobě, kdy využívá stávajících objektů a nové objekty navrhuje pouze v nejnutnějším objemu a podobě, která splyne s okolním prostředím. Zelené střechy i fasády technických objektů podpoří přírodní charakter místa, umožní retenci dešťových vod a jejich postupný vsak a výpar v místě. Ostatní plochy (dlažby, stezka z pásků) jsou navrženy jako vodopropustné s přirozeným vsakováním na místě.
Krajinářské, architektonické a výtvarné řešení expozice, umístění jednotlivých částí expozice
Expozice je navržena v různých podobách a informace jsou objevovány návštěvníkem při průchodu po lomené cestě. Samotná lomená „cesta osudu“ z ocelových pásků je sama informačním prvkem (počet pohřbených, jména hrdinů atd.). I samotné mizení cesty je příznačné, mizí a objevuje se tak jako měly zmizet osudy některých pohřbených a jak je rodinní příslušníci dohledali či historie odkryla.
První informace může návštěvník získat z kamenné stély v předprostoru hřbitova. Po průchodu bránou jsou mu k dispozici oba kiosky, které nabízí informace a historické souvislosti o všech fázích pohřbívání v šachtových hrobech v Ďáblicích. Tyto kiosky jsou inspirovány „hrobníkovou kanceláří“ a záznamy o pohřbených které se nedochovaly. Tato expozice by se tedy měla soustředit na osudy konkrétních známých pohřbených osob, hrdinů a historické okolnosti související s pohřbíváním. Informace v kioscích budou podány různými interaktivními způsoby (nápisy / projekce na stěnách, „staré rádio“ hrající dobové záznamy, informace v různých spisech, které návštěvník postupně otevírá a odkrývá apod….).
Po levé straně obřadní síně se nachází hájek vzrostlých borovic, pod těmito borovicemi je navržena výsadba trvalek a stezka s výstavními panely kde bude doplněna historie hřbitova.
Další kamenná stéla se nachází na prvním zlomu „cesty osudu“ a nese informace o hrdinech II. odboje. Třetí kamenná stéla je na druhém zlomu cesty a přináší informace o III. odboji.
Cedule u hrobů mají číslo jen v případě, že je historicky/archeologicky ověřeno že toto číslo patří k tomu kterému konkrétnímu hrobu, nebo alespoň oblasti (např. šachty číslo 59,60,61). Ostatní cedule jsou zatím bílé a čísla budou doplněna po dalších historických průzkumech. Některé cedule například u cesty, kde nejsou hroby zcela patrné, ale jsou zde předpokládané (místy ověřené) mohou nést QR kód s dalšími informacemi o roce / období, kdy se v té konkrétní části pohřbívalo.
Posledním prvkem expozice je samotná „brána smíření“ a její zvukové zařízení.
