PAMÁTNÍK VÁCLAVA DOLEJŠKA
PRAHA - odměna v architektonické soutěži

ZADÁNÍ

 

Předmětem soutěže bylo zpracování návrhu pomníku Václava Dolejška, který by formou uměleckého díla vyjádřil zásluhy o rozvoj experimentální fyziky a jeho odvahu dát své schopnosti do služeb odboje proti nacistům. Návrh měl představovat kvalitní výtvarné, případně architektonické ztvárnění pomníku.

Pomník mohl libovolnou formou odkazovat jak na osobu Dolejška, tak na jeho práci. Ztvárnění pomníku a použití materiálů bylo zcela na uvážení autora.

Vyhlašovatel předpokládá umístění pomníku do centrálního travnatého kruhu parku Mazanka před budovou Ústavu termomechaniky AV ČR v pražském Ládví.

 

NÁVRH

 

Památník prof. Václava Dolejška si klade za cíl spojit v sobě vzpomínku na předního vědce experimentální fyziky i na skromného hrdinu protinacistického odboje, který neváhal v boji za svobodu přinést oběť nejvyšší.

Návrh pracuje s centrální částí parkové úpravy, kde využívá vnitřní kruh stávající travnaté plochy, kam směřuje čtveřice přístupových cest. Vysazené stromy v parku spoludefinují po dosažení maximálního vzrůstu měřítko památníku. Centrální část parku zůstává vždy otevřena slunečnímu svitu, což je příhodné pro náš návrh.

Již sám tvar centrálního pole – kruhu evokuje myšlenku volně přeneseného modelu atomu. Tato idea je v návrhu dále podpořena pokrytím centrálního pole dlažbou žulových kostek skládaných do soustředných kruhů a členěných do jednotlivých mezikruží (orbitalů) pomocí zapuštěných ocelových pásků.

V samotném jádru „atomu“ je umístěna hlavní část památníku – skleněný hranol, jako symbol křehkého života člověka. Hrubá těžká struktura žulových kostek kontrastuje s elegantní, křehkou a hladkou hmotou uprostřed. Těleso tvarově vychází ze spektrálního hranolu a při vhodných podmínkách umožňuje rozklad bílého světla na barevné spektrum duhy. Horní část hranolu je rozryta změtí škrábanců a rýh jako připomínka tragických událostí konce života Václava Dolejška – symbolika pro období zákazu vědecké činnosti, věznění, výslechů a mučení, které poznamenalo tělo, ale ducha nezlomilo. Skleněný hranol po této pasáži náhle končí, stejně jako život Václava Dolejška.

 

Památník v sobě ukrývá obě polohy vědcova života:

 

DEN

 

Během dne je průhledný skleněný blok nenápadným doplňkem parku, ve kterém se odráží okolní objekty. Představuje skromnost a nenápadnost profesora, návštěvníky seznamuje především   s vědeckou činností a faktickými daty zapsanými pískováním přímo do bloku skla. Okamžik překvapení přichází v momentě vhodného načasování. Při dopadu přímých slunečních paprsků na hranol v určitých denních dobách dochází k rozkladu světla na barevné spektrum duhy, která se vykresluje na dlažbu jako připomínka nejslavnějšího objevu Václava Dolejška – spektrálních čar série N při přechodu elektronů mezi hladinami elektronového obalu. Duha zároveň připomíná zálibu vědce v problematice skládání barev a jeho disertační práci.

 

Exkluzivita omezené doby pozorování jevu v závislosti na poloze a zakrytí Slunce koresponduje s náročnou vědeckou prací experimentálního fyzika, kde každému opravdovému úspěchu předchází dlouhé úsilí. Památník je díky lomu a odrazu světla v každém okamžiku dne jiný.

 

NOC

 

Během noci symbolizuje památník zejména činnost odbojovou. Představuje hrdost a odvahu člověka v boji s temnotou doby. Hranol je v patě památníku nasvícen bílým světlem, které se rozlévá po celém bloku skla. Zároveň dochází k lomu světla a vytvoření proudu duhových paprsků, které vysílají do tmy jasný signál a promítají se na okolní objekty. Duhové světlo ve tmě, jako symbol touhy po svobodě, míří symbolicky na Londýn, tak jako vysílačka sestrojená pro kontakt s exilovou vládou.

 

Návrh doplňuje jednoduchý mobiliář – dřevěné lavice v kruhových segmentech s vysokým opěradlem a pítka u vstupu do centrální části.

 

Všechny zde uvedené vlastnosti památníku jsme po vzoru prof. Václava Dolejška ověřili experimenty na pracovním modelu.

 

PAMÁTNÍK VÁCLAVA DOLEJŠKA