OBNOVA HRADU
BEČOV

Hrad Bečov nad Teplou je soubor zachovaných vysoce ceněných autentických objektů, který se nachází na ostrohu nad říčkou Teplá. Hrad se dostal do podvědomí širší veřejnosti zejména díky nálezu relikviáře sv. Maura. V budoucnu by rovněž mohla být veřejností ceněna autentičnost dochovaných prostor a génius loci hradního komplexu.

Rozpoznáváním jednotlivých vrstev se v historii dostaneme k samotnému jádru a podstatě věci. Příkladnou obnovu a konzervaci sledu historických etap lze potom chápat jako vytvoření další unikátní ochranné vrstvy, jako otisk současnosti, která se v budoucnu stane hodnotnou minulostí.

Idea

Soubor staveb pohledově graduje k nejsevernějšímu bodu, kde se nalézá donjon, kaplová věž a spojovací křídlo. Mezi nejstarší prvky souboru patří bývalá mohutná válcová obranná věž Bergfrit, ze které se do dnešní doby dochovalo pouhé torzo. Je tak narušena původní kompozice s gradací hmoty Pluhovských domů směrem k jihu a dominancí obranné věže v čele nádvoří. Z těchto úvah vychází základní filozofie našeho řešení. Využíváme pohledové dominanty donjonu, trychtýřového tvaru nádvoří a sbíhajících se cest k tomu, aby byli návštěvníci přirozeně dovedeni až k bývalému zaniklému objektu, kde vytváříme na půdorysné stopě původní stavby nové komunikační centrum v srdci areálu, které pravdivě reprezentuje současnou architekturu beze snahy o falešné historické repliky. Odtud pak ze severu vstřebáváme surovou krásu hradního komplexu v jeho přirozeném vývoji a směrem k jihu postupně odhalujeme jednotlivé vrstvy historie Pluhovských domů až se dostaneme zpět k samotnému jádru a podstatě – Bergfritu s nově umístěným relikviářem sv. Maura. Původně nejbezpečnější místo a poslední útočiště obránců nyní opět chrání to nejcennější. Získává zpět ztracenou důstojnost nástavbou s korunou v duchu pojetí nového vstupního objektu a dochází zde k intenzivnímu dialogu starého s novým.

Pravdivost nových zásahů

Veškeré nové konstrukce, navrhované objekty i mobiliář jsou pojaty v novém jednotném stylu. To umožní snadno odlišit tuto další přidanou vrstvu historického vývoje pro současné i budoucí návštěvníky.

Architektonické řešení vychází ze základní myšlenky a motta. Ke starším vrstvám hodnotné architektury je citlivě připojena nová vrstva, která reprezentuje dnešní architekturu, kulturu i celou společnost. Vytváří se tak pravdivý otisk současnosti. Dialogem mezi starým a novým navíc vzniká pozitivní napětí, které může být vnímáno jako kontrast, ale i symbióza zároveň. Je potřeba si uvědomit, že vnímání celku je velmi subjektivním jevem a mění se s dobou.

Za několik staletí bude i současná architektura vnímána jako jeden z historických slohů.

Donjon, spojovací křídlo a kaplová věž tvoří historické dědictví, které se již vydalo cestou maximální „konzervace chudobou“, toto v našem návrhu plně respektujeme a místo pouze oživujeme příležitostným promítáním dobových scén a představení, které dokreslí historické souvislosti.

Kontrastně bylo přistupováno k zaniklému objektu, kde vzniká nové komunikační centrum reprezentující současnou architekturu, která však ctí hmotu původního objektu. Hlavním prvkem stavby je unikátní bezbariérová rampa s vnitřním prosvětlovacím atriem. Rampa plně definuje půdorysnou stopu a společně s rámy pak celkový objem zaniklého objektu při zachování vzdušnosti, prosvětlení a možnosti čtení v historických fasádách. Stezka od vstupu stoupá po přirozeném skalním podloží. Přesně v duchu funkce původního zaniklého objektu obsluhuje rampa Pluhovské domy i hrad zároveň. Bezbariérově je tak propojeno nádvoří s 2. NP a 3. NP Pluhovských domů a dále i 1. NP a 2. NP spojovacího křídla mezi donjonem a kaplovou věží.

Pluhovské domy byly ponechány ve větší míře v původním stavu, protože nebylo potřeba z hlediska provozního větších změn. Úpravy se týkají spíše jednotlivých otvorů a příček. Současnou architekturu zde reprezentuje samotná expozice, mobiliář a další potřebná vnitřní instalace, která tak má lepší předpoklady splnit současné potřeby moderního muzejnictví a nového provozu objektu.

Ve všech podlažích Pluhovských domů je patrná gradace kvality prostorů od prosté severní části ke zdobné a bohaté jižní části. Tuto myšlenku podporuje i náš návrh umístěním nejhodnotnějšího prvku relikviáře v návaznosti na jižní část Pluhovských domů jako vyvrcholení prohlídky.

Místo v čele komplexu rozehrává jedinečný dialog mezi nejstarší částí areálu – Bergfritem, který vlivem přirozeného vývoje zaniká a vytváří prostor pro novou nejhodnotnější část areálu – schránku s relikviářem, která vyrůstá z jeho nitra – v bezpečí, avšak stále na očích přicházejícím, v těžišti celého komplexu hradu a zámku.

Provozní řešení vyplývá z celkového architektonického řešení. Hlavní komunikační centrum bylo vytvořeno na místě zaniklého objektu. Odtud jsou samostatné vstupy na prohlídku hradu, expozice relikviáře, edukativního centra i okruhu lapidária ve sklepeních.  Další vstupy včetně navazujících schodišť byly ponechány jako vedlejší, provozní a únikové vchody. Díky dispozičnímu řešení nebylo nutné tyto vchody rušit či významně upravovat. Lze očekávat, že některé vedlejší vchody budou plnit funkci hlavních v době uzavření expozice relikviáře a prohlídek hradu. Prioritní návaznosti provozů bez zbytečného křížení jsou zřejmé: občerstvení – edukativní centrum  (1.NP – 2.NP) a expozice – multifunkční sál ( 3.NP – 4.NP) s tím, že expozici zároveň doplňuje edukativní přesah (3.NP – 2.NP).

Technické, technologické a materiálové řešení odpovídá myšlenkám návrhu, funkce celku je zajištěna napojením na inženýrské sítě a centrálním plynovým vytápěním v kombinaci se vzduchotechnickými jednotkami. Tyto jednotky společně s odvlhčovači udržují požadované stálé klima zejména v místnosti s relikviářem a původním dřevěným jádrem.

Nově navrhované prvky jsou provedeny v jednotném stylu prostých rámů ze světlého dřeva, v místech nové schránky relikviáře opatřeny moderním izolačním systémem, případně lehkým obvodovým pláštěm ze skla na fasádě a střeše obnoveného objektu.

BERGFRIT – podrobný popis řešení

 Torzo původní obranné věže se v našem návrhu proměňuje v nejdůležitější objekt celého areálu hradu Bečov nad Teplou – ochrannou schránku pro relikviář sv. Maura. Svého času  nejvyšší stavba areálu si do dnešní doby nedochovala svoji monumentalitu a byla postupem času snižována až na dnešní úroveň vyhlídkové terasy.

V našem návrhu vycházíme z průzkumu SÚRPMO z roku 1965, kde existence dochovaného krčku ve 3. NP deklaruje propojení Pluhovských domů s Bergfritem na úrovni tohoto podlaží a zároveň jsou zde zakresleny stoupající boční schody z krčku na vyhlídku, tehdy pravděpodobně ještě vyšší dochované patro věže. Podobným však novodobým řešením obnovujeme spojení těchto dvou objektů a provedení schodů na vyhlídku. Pro vystavení relikviáře počítáme s odstraněním podlahy vyhlídky a navazujících podkladních vrstev v celkové tl. cca 2,0 m tak, aby bylo zachováno obvodové zdivo i s novodobou atikou a tedy pohledově vně nebyl objekt dotčen. Práce budou probíhat od schodiště v postupných horizontálních vrstvách až na úroveň podlahy 3. NP. V horních vrstvách lze předpokládat materiál novodobého charakteru, v dolních vrstvách by se mohly objevit stopy po původních prostorách ve věži zasypané pravděpodobně materiálem z ubouraného zdiva. Samotná místnost pro vystavení relikviáře má kruhový půdorys o světlém průměru až cca 8,0 m, tzn. cca 50 m² a světlé výšce 3,6 m. Pod tímto prostorem připraveným pro vystavení relikviáře se nachází dle stavebně historického průzkumu z roku 2005 původní menší místnost v úrovni 2. NP Pluhovských domů, kterou lze zpřístupnit od severu novodobě zazděným otvorem. Zde by mohla být umístěna v závislosti na velikosti místnosti vzduchotechnická jednotka, která se předpokládá menších kompaktních rozměrů.

Nosná konstrukce je navržena z dvanácti dřevěných lepených rámů, které jsou uloženy na původním obvodovém zdivu a mají společný styčník v ose věže. Prostorovou tuhost zajistí stropní trámy z lepeného dřeva do spádu 2 %, které půdorysně kopírují rámy. Tím je vytvořena nosná obálka pro vystavení relikviáře. Vnější plášť obálky tvoří vodorovný dřevěný obklad a provětrávaná mezera, následuje pojistná hydroizolace, tepelná izolace, bezpečnostní ocelový plech v předepsané tloušťce, parozábrana a instalační prostor pro vedení rozvodů vzduchotechniky, odvhlčovačů a elektroinstalace. Vnitřní pohledová vrstva bude provedena z dřevovláknitých desek s nátěrem. Strop nad místností tvoří zavěšený podhled z dřevovláknitých desek s nátěrem, následuje instalační prostor pro vedení rozvodů, parozábrana s tepelnou izolací na dřevěném roštu, stropní trámy s vloženou tepelnou izolací, celoplošný záklop, hydroizolační souvrství jako krytina bude použit pozinkovaný plech. Terasa bude na bázi dřevovláknitých prken, které budou připevněny na ocelový rošt. Rošt bude vyroben tak aby vyrovnal sklon střechy a tím terasa nemusí být ve sklonu. Odvodnění bude řešeno po obvodu zapuštěním zaatikovým žlabem ve fasádním plášti a dále chrličem, případně svodem na styku Bergfritu a Pluhovských domů. Podlaha v místnosti je navržena dvojitá s dutinou pro vedení rozvodů.

Spojovací můstek bude ocelové konstrukce se skleněným tepelně izolačním pláštěm a dvojitou podlahou, ve které bude vedeno napojení inženýrských sítí z Pluhovských domů.

Z můstku bude boční výstup na venkovní schodiště v duchu původní konstrukce z průzkumu SÚRPMO. Schody budou pohledově uschované mezi Bergfritem a Pluhovskými domy. Schodiště povede po původním atikovém zdivu až na úroveň nové vyhlídky, která bude vyvýšena o cca 2,5 m než je tomu v současnosti. Zábradlí bude kovové z tahokovu, kotveno do dřevěných rámů. Uprostřed vyhlídky bude stožár pro hradní vlajku.

Expozice relikviáře Sv. Maura

Permanentní expozice k relikviáři Sv. Maura se nachází ve 3.NP Pluhovských domů, hlavní přístup návštěvníků je vyřešen bezbariérovou rampou na místě zmizelého objektu, výstava je volně přístupná, jednosměrná s regulací počtu návštěvníků, vhodně provázaná s doplňkovými prostory navazujících podlaží.

Expozice je koncipována jednoduše, s důrazem na vlastní historické informační sdělení, bez zbytečných efektů a příkras, první nejsevernější místnost je výraznější, otevírá se přes dvě patra do krovu, vtáhne návštěvníka do děje a prvotně ho seznámí s relikviářem, navazující prostory volně plynou k jihu, návštěvník postupně prochází expozicí, informace jsou prezentovány na panelech podél obvodových stěn, předměty jsou vystaveny v prostorných vitrínách, na obrazovkách běží doprovodné filmy a vše je doplněno dětskými prvky a odpočinkovými místy. Okna jsou zakryta polopropustným materiálem, aby do prostoru procházelo měkké rozptýlené světlo. Panely drží jednu průběžnou linii, jsou od stěny odsazené a jemně podsvícené. Dávají vyniknout zrestaurované omítce, směrem na jih prostory gradují, až na závěr návštěvník vstoupí do kruhové místnosti s vlastním relikviářem v nově vybudované schránce na torzu bergfritu, tento působivý prostor důstojně zakončí prohlídku, poté se návštěvníci mohou podívat na vyhlídku, vrátit k libovolnému místu, které je zaujalo, případně navštívit navazující prostory multifunkčních sálů, studovny a badatelny. Expozici opouští schodištěm na jižní straně objektu Pluhovských domů.

Návrh vytvořil Ing. arch. Václav Matějka, Ing. arch. Eva Šarochová a Ing. arch. Jan Bauer ve spolupráci s ateliérem MEPRO s.r.o.